Žákyně z koní zatím padá,
ale sní o úspěchu
Velká Chuchle (Od našeho
spolupracovníka) - V sedlech dostihových koní se prosazují zejména muži,
přesto dívek najdete na Středním odborném učilišti zemědělském ve Velké
Chuchli daleko více než jejich protějšků. Patří mezi ně i Helena Blažková.
Jednu z nejlepších studentek třetího ročníku za pár dní čekají závěrečné
zkoušky. Ačkoli dnes už pošilhává po prvních úspěších v sedle, doma si
představovali kariéru dcery původně jinak. Začátky studia ve Velké Chuchli
si proto na svých rodičích musela doslova vyprosit. "Táta měl hospodu,
proto jsem nastoupila v Berouně na učební obor kuchař - číšník, ale moc
mě to nebavilo," vzpomíná mladá naděje turfu na chvíle, než si vyvzdorovala
přestup do Velké Chuchle na obor jezdec - ošetřovatel dostihových koní.
Ke zvířatům měla sympatická černovláska blízko odmalička, ale koně si ji
získali v osmi letech. "Koukala jsem tehdy v televizi na Velkou pardubickou,
a to mě okouzlilo natolik, že už jsem nechtěla být ničím jiným než dostihovou
jezdkyní a od té doby mám velký sen, vyhrát Velkou pardubickou." Ve třinácti
letech koupil otec Heleně prvního koně, teplokrevníka Fatimu, se kterou
záhy absolvovala první parkurové závody. "V prvním roce jsme mnoho úspěchů
s Fatimou neposbíraly, až v tom druhém to bylo přece jen lepší, několikrát
jsme se dokázaly prosadit mezi nejlepší." Po nástupu do Velké Chuchle se
začala objevovat v sedlech anglických plnokrevníků. Své dostihové zkušenosti
jí začali předávat otec a syn Petrlíkové. "Odnesla jsem si toho od nich
hodně, ale přece jen mě to táhlo více na překážkové dostihy. Překážkových
koní v Chuchli ale moc nenajdete, a tak jsem se rozhodla absolvovat závěrečnou
praxi u Zdeno Koplíka v Tušovicích na Příbramsku, který má rovinové i překážkové
koně." Místo úspěchů ovšem zatím provázejí žákyni pády. "Dvakrát jsem se
poroučela ze sedla svého partnera ve steeplechase, jednou v proutěných
překážkách a v jednom případě také na rovině," vypočítává Blažková své
dosavadní nezdary. Za pár dní opustí školní lavice a připravuje se na cestu
do kolébky turfu, Anglie. Tam chce získat další zkušenosti a přiblížit
se tak svému snu, startu ve Velké pardubické, stejně jako Alena Palyzová,
Martina Růžičková nebo Lucie Baluchová.
(MF DNES, 13.6.2000)
Tochovice (bda) Nejdramatičtější
doběh odpoledne byl k vidění v Ceně hotelu Meran na 1600 metrů. Pouze centimetry
rozhodly o tom, že se jezdkyně Helena Blažková mohla radovat z prvního
životního triumfu. Její partnerka Rosena zdolala o pouhou hlavu Ziru s
žokejem Kovaříkem.
(MF DNES, 29.9.2001)
Vispi Star vyhrál, vedl
od startu až do cíle
Velká Chuchle (zla) - Hlavním
dostihem první říjnové neděle na centrálním českém závodišti byla Cena
Znovín Znojmo, handicap první kategorie na trati 1612 metrů. Ve vyrovnaném
tuctu koní nebyl jednoznačný favorit. Krátce po startu jezdkyně Helena
Blažková vybídla pětiletého valacha Vispi Stara k progresu, záhy se reprezentant
stáje Clint posunul na čelo a přivedl pole do cílové roviny. Svěřenec Zdena
Koplíka na čele vytrval a vyhrál stylem start-cíl o jednu délku, jezdkyně
Blažková dosáhla druhého životního triumfu. Dostihový den se vydařil ženám
v sedlech, které vyhrály pět z osmi dostihů (včetně hlavního) a "na body"
tak porazily své mužské protějšky.
(MF DNES, 8.10.2001)
Charitma překvapila
Memoriál Rudolfa Deyla měl
včera ve Velké Chuchli velmi překvapivou vítězku. Favoritky se neprosadily,
vyhrála podceňovaná Charitma.
Velká Chuchle (bda) - Na
podzim loňského roku si přijeli zástupci stáje Martin Wolf - Clint do napajedelského
hřebčína pro novou generaci dvouletých a nádavkem si za pár korun přivezli
také tříletou hnědku Charitmu. "Charitma nás na moc peněz nepřišla, prodali
nám ji jako neperspektivní," vzpomíná na loňský podzim Helena Blažková.
Stačily tři týdny nové dostihové sezony a podceňovaná Charitma se stala
hvězdou. Včera po výborném výkonu ovládla 28. edici Memoriálu Rudolfa Deyla
společnosti Femat na 1412 metrů. Před dvěma týdny Charitma triumfovala
při životní premiéře a hrála hlavní roli v nejvýznamnější předzkoušce prvního
klasického dostihu, v Jarní ceně klisen. "Žádné velké naděje jsme si nedělali.
Řekli jsme si, že to zkusíme, a zatím nám to vychází," jen se usmívala
včera odpoledne jezdkyně Helena Blažková, která s Charitmou dosáhla životního
úspěchu. Ani v dalším startu není Charitma podle Blažkové bez šancí. "Zatím
jsem vůbec nemusela použít bič, a tak věřím, že ještě může jít nahoru."
(MF DNES, 15.4.2002)
College Classic zvládl
závěr
Radomyšl na Strakonicku
je místem, kde nyní sídlí nejlepší tuzemští tříletí angličtí plnokrevníci.
Po výhře Charitmy se v jejích stopách včera vydal i její tréninkový partner
College Classic.
Velká Chuchle (bda) - Krátce
po startu Velké ceny Union pojišťovny se College Classic propadl na poslední
pozici, ale v oblouku před cílem se posunul mezi přední koně a v cílové
rovině si poradil se všemi soupeři. "Start nám vůbec nevyšel, ale jak se
dostal na nohy, šel velmi dobře," chválila vítěze Helena Blažková. Ale
v cílové rovině nastaly problémy, a tak po dostihu výkon nadějné jezdkyně
rozebírali dostihoví komisaři. "College Classic běhá rád okolo bariéry,
a tak jak se propracoval na první místo, zahnul k bariéře." Právě to byl
moment, který Blažkové byl vytknut, a díky němu si nezajezdí 1. a 4. května.
"Je štěstí, že budu moci jezdit Jarní cenu klisen," oddechla si po výroku
jezdkyně Blažková. Důvěru má i od majitele stáje Clint Martina Wolfa. "Podílí
se na přípravě koní, a tak zůstane v jejich sedle i v klasických dostizích."
Jezdkyně zůstane koni
věrná, skončí společně
Velká Chuchle (bda) - Osudové
vztahy potkávají i koně a jezdce. Ne, nebyla to láska na první pohled.
“Ze začátku mě strašně štval,” vypráví o College Classicovi jezdkyně Helena
Blažková. Našla k němu cestu v Německu, kde ho vychovávala. Jejich přátelství
přežilo i odloučení. Už jsou zase spolu - o víkendu v jeho sedle dojela
ke stříbru v Derby. Nadělila si dárek k jedenadvacátým narozeninám. “Jsou
to moje nejhezčí narozeniny,” pronesla už v civilu na prázdné tribuně.
Před desítkami minut mnozí z diváků křičeli jméno jejího koně, který až
do posledních metrů bojoval s Poderosem o vavřínový věnec s modrou stuhou.
Málem s ním nejela. Kdyby šéf její stáje Martin Wolf vyslyšel našeptávače.
Radili mu, aby do sedla posadil zkušenějšího borce. “Jsem ráda, že majitel
dodržel slib a College Classica mi nechal, i když měl hodně telefonátů,
aby udělal změnu,” děkuje majiteli Blažková. Před dvěma roky se mladá dívka
vyučila jezdeckému řemeslu, podpisy na jejím posledním vysvědčení ani nestačily
oschnout a ona se vydala do německého Mülheimu na zkušenou. Po roce, začátkem
července, se vrátila s jediným cílem. “Chtěla jsem sobě, ale i Němcům dokázat,
že vyhraji alespoň jeden dostih.” Dlouho nemusela čekat, už na podzim si
cíl splnila a o několik týdnů později přišel i triumf v dostihu první kategorie
s Vispi Starem. Pražská rodačka dostala nabídku od majitele jihočeské stáje
Martina Wolfa. Rovinová jezdkyně v Radomyšli potkala i svého osudového
koně, College Classica. Vlastně ho do klubu přivedla. Přesvědčila majitele,
aby koně koupil v dražbě. College Classic se stáji odměnil. I ve Velké
jarní ceně zůstal těsně druhý. “To mě mrzelo asi více než derby, tam to
byly centimetry, tady už to byl větší rozdíl,” snaží se jezdkyně srovnat
druhá místa. “College je můj osudový kůň, mnoho jezdců na něj čeká dlouho,
já se ho dočkala hned hodně mladá, ale donesl mě k výšinám, o kterých se
mi ani nezdálo. A tak když on skončí, přestanu jezdit asi také.” Je to
láska na celý život.
(MF DNES, 25.6.2002)
Dostihová jezdkyně přežila
pád
Bratislava, Praha (nit,
bda) - V přímém přenosu Slovenské televize bylo najednou ticho. Komentátor
prostě nevěděl, co říkat. Právě mu někdo oznámil, že česká jezdkyně Helena
Blažková je mrtvá. Naštěstí to nebyla pravda. V neděli odpoledne seděla
Blažková v sedle klisny Rozkošná a chystala se na start slovenské Ceny
zimní královny, nejvýznamnějšího dostihu dvouletých klisen. Hned vedle
právě zaváděli do boxu Sweet Answer, nejdražšího českého koně, který stál
loni na dražbě v přepočtu sedm milionů korun. "Nelezla tam a moje kobyla
se jí lekla a převrátila se," vypráví Lenka Horáková, která Rozkošnou trénuje.
Mimo jiné připravuje také Peruána, trojnásobného vítěze Velké pardubické.
Jezdkyně Blažková se v pádu dostala pod koně a utrpěla vážná zranění. V
kritickém stavu byla převezena do nemocnice. "Nejhorší bylo, že necítila
nohy. Bála se, že bude mít něco s páteří," řekl Horáková. Podle agentury
ČTK vyvázla Blažková se zlomenou pánví a podezřením na poškození sleziny.
Možná už dnes by mohla být převezena do Česka. Blažkové v neděli vyvrcholila
smůla posledních měsíců. V červnu ještě s ryzákem College Classic skončila
druhá v Českém derby. V červenci ale musela na operaci břicha kvůli prasklé
cystě. A na konci srpna, v prvním dostihu po návratu, v paddocku spadla
z koně. V dostizích jsou pády z koní časté a ani tragické následky nejsou
výjimkou. Žokej Kamil Píchal byl před dvěma lety po pádu v Bratislavě několik
týdnů v bezvědomí. V roce 1992 spadl Josef Dolejší, jeden z nejlepších
rovinových žokejů osmdesátých let, na dráze v Mnichově a vážným zraněním
podlehl.
(MF DNES, 10.9.2002)
Helene Blažkovej, ktorú ešte
v piatok minulého týždňa previezli z petržalskej Nemocnice sv. Cyrila a
Metoda do rodnej krajiny, v útorok lekári z pražskej Vinohradskej nemocnicespevnili
zlomenú panvu dvoma klinmi a vyoperovali jej drobné úlomky. Rekonvalescencia
21-ročnej českej jazdkyne, na ktorú sa 8. septembra krátko před štartom
Ceny zimnej kráľovnej zo “sviečky” prevalila hnedka Rozkošná, by mala trvať
približne dva mesiace.
(bratislavský Dostihový
program, 22.9.2002)
"Ty můžeš tak maximálně
do sulky" (rozhovor
v TURF Magazínu, květen 2002)
V roce 1998 by
se jen těžko našel někdo, kdo by tehdejší nové učednici v chuchelském učilišti
Heleně Blažkové prorokoval nejen slavnou, ale vůbec nějakou budoucnost
v dostizích. Když se, tehdy vážící 70 kilogramů, postavila před mistryni
odborného výcviku Marcelu Sýkorou se slovy, že chce jezdit dostihy, ta
se chytila za hlavu a řekla - "Ty můžeš maximálně do sulky". Dnes má Helena
Blažková na svém kontě 6 vítězství, 3 z nich v jedničkových dostizích včetně
obou letošních předzkoušek klasických dostihů.
Váš vstup do Chuchle
byl opravdu dost netypický, jak se stane, že se sedmnáctiletá dívka s minimálními
váhovými předpoklady rozhodne jezdit dostihy? To přišlo z ničeho nic, nebo
jste měla již nějaké zkušenosti s koňmi před nástupem do Chuchle?
"Měla. Začínala jsem
na parkurech. V Hořovicích, kde jsme měli chalupu, mi táta koupil koně.
Jezdila jsem u pana Opatrného, měla licenci, trénovala svou klisnu a jezdila
s ní po parkurech asi tři roky. Nastoupila jsem do učení na servírku -
kuchařku, tam jsem ale byla jen půl roku. Pak mi táta klisnu prodal a já
se rozhodla, že půjdu jezdit jinam - do Chuchle."
Takže Váš přestup do Chuchle
byl i trochu z trucu, že jste už neměla koně?
"Dá se říct. Ale když jsem
přišla, vážila jsem tehdy 70 kilo, postavila se před mistryni výcviku paní
Sýkorovou s tím, že chci jezdit dostihy, tak ta se jen chytla za hlavu
a řekla, že můžu maximálně do sulky. Ale pak mě začala brát do stáje, zjistila,
že něco umím. A já začala hubnout."
Jaké byly dostihové začátky?
"Mistrová mne nechala jezdit
první dostihy neregistrovaných koní, ty jsem oba vyhrála, v registrovaných
už to tak slavné nebylo, byla jsem pryč. Pak jsem se párkrát umístila,
především s Fergasem. Do učení jsme šla k Allanu Petrlíkovi, později, na
praxi ven, ke Zdeno Koplíkovi, protože jsem chtěla jezdit překážky. Tam
jsem byla půl roku, pak jsem se vyučila a odešla na rok do Německa.
Kde jste v Německu působila?
"V Mülheimu u trenéra Bruce
Helliera. Byla tam jenom česká sestava, jedna Němka na vodění, jedna učednice
a amatérka, která tam měla klisnu, jeden starší Jugoslávec, který jen místoval,
ale na ježdění jen Češi. Navíc i trenér žije s Češkou, takže spíše se učil
česky, než aby se mluvilo německy.
Byla to pakárna, ale vyjezdila
jsem se. Každý den 9 lotů, dva měsíce také 13 lotů denně a občas nám poté
přivezli kamióny se senem a slámou. Přišla jsem domů, za hodinu a půl znovu
do práce, protože jsem dělala futráka. Na podzim přivezli 40 ročků a obsedalo
se. Takhle jsem poznala College Classica, který k nám přišel a znám jej
vlastně od ročka, stejně tak One of Them, který je hlášen do derby a který
byl nabídnut i nám do Čech.
V Mülheimu je na závodišti
asi tak 30 Čechů, tak tam byla dobrá parta, navíc řada jezdců ještě přicházela
na zimu - Ivan Kub, Libor Šindar, Martin Koleňák a další. Ale po roce jsem
se chtěla vrátit domů a jezdit dostihy. Tak jsem zase začala potit a balit
kufry."
Tady jste nastoupila hned
k Martinu Wolfovi?
"Ne. On si mě vlastně našel
sám. Když jsem se vrátila z Německa, byla jsem na brigádě u Zdena Koplíka
a pan Wolf měl u něj koně. Když jsme jednou byli na práci v Tochovicích,
přišel za mnou, že chce mít koně u sebe a jestli bych k němu nešla dělat,
že by mě nechal jezdit v dostizích. Pak mi dal Vispi Stara v Mostě, klapalo
to, takže jsme se domluvili."
Kde vlastně sídlí Vaše
středisko?
"Je to v Radomyšli, pár
kilometrů od Strakonic. Pan Wolf tam má haly na výkrm brojlerů a mezi nimi
stojí dvě haly, z jedné je udělaná stáj a krytý kolotoč, z druhé také nové
boxy, solárko a menší krytá jízdárna.
Koní na běhání máme 12,
vlastně teď už 13, pan Wolf koupil v Napajedlích dvouletou Stepnii (Regulus
- Step) a ještě bychom měli jet do Německa pro dvouletou klisnu. Dále tam
stojí 2 parkuroví koně, chovná Luisia, a tři odstávčata, jedno polokrevné,
ale dvě plnokrevná - mj. i kobylka po Rainbows for Life z Arsenic.
Vaše vítězství, především
to s Charitmou, bylo dost překvapivé. Jak si s oběma koňmi věříte v klasických
dostizích? Vydrží jim forma?
"Koloušovi věřím, loni držel
formu celý rok, přes zimu ani nebyl chlupatej, myslím, že by u něj velké
výkyvy formy být neměly. Charitma myslím, že brzo skončí, už jsme
koně točili od ledna, teď mají navrch. Ale na první klasiky určitě oba
mají. Je fakt, že třeba Lunashali šel hodně nahoru a asi ještě půjde, ale
kolik od nás dostal délek? A navíc dvě kila. Ale těžko se odhaduje,
jak to bude vypadat za tři týdny."
Vaše letošní účinkování
ale není jen ve znamení úspěchů, poměrně často jste hostem Dostihových
komisí...
"První den jsem dostala
2000 korun za váhu, nahlásila jsem 2x kilo přes váhu. Druhý dostihový den
nic. Pak s Regitou 500 za kilo přes po dostihu, s Charitmou 1000 za to
samé a 500 za křižování. Tehdy jsem jela nadoraz, hodně shazovala a prostě
jsem se mezi dostihy napila a váha okamžitě vyskočila. No a za Kolouše
mi vzali jízdenku. Aspoň je to levnější."
Manévr s College Classicem
skutečně nebyl pro kolegy za Vámi asi příliš příjemný…
"Taky jsem si za něj dost
vyslechla. Kolouš je zvyklý chodit všechny dostihy po bariéře. Protože
tam nebylo místo, musela jsem ho vytáhnout ven a když už neměl vedle sebe
zprava koně, tak šel na bariéru. Udělal to Ray of Light Šarinovi, teď se
to stalo mě s College Classicem."
V kuchyni jste nedostávala
tresty za nebezpečné vaření či porce "přes váhu"?
"Tak to opravdu ne. Oni
mě pustili akorát ke chlebíčkům. Připravit bramborový salát, nakrájet veku.
Zavřeli mě do kuchyně a dělala jsem 1500 chlebíčků. Za chvíli jsem je nemohla
ani vidět, ale střídala jsem se na place, v kuchyni a dole byla vinárna-cukrárna.
Tam to bylo nejlepší, žádná práce, občas přišla nějaká babička, dala si
zákusek, kafíčko a já s ní, aby se jí špatně nejedlo samotný, k tomu větrníčky,
rakvičky. Vařit neumím, tak maximálně bych zvládla míchaná vajíčka."
Skutečně ideální průprava
pro dostihového jezdce. Napadá mě další titulek k tomuhle rozhovoru - Dřív
jedla větrníky, dnes vyhrává jedničky. Nebo že by přes sladkosti ála Miňonky
vedla cesta k úspěchu v českém turfu?
"(Smích). Tahle část rozhovoru
tam bude také?!"
Asi ano. Ještě bych se
na závěr zeptal, jak Vy sama vidíte svoji dostihovou budoucnost.
"Mám problémy ze zády. V
práci před prvním běháním jsem spadla z Charitmy. Byli jsme v Tochovicích
na práci, Lubošovi vzal Chevrolet východ a spadli jsme oba dva a mě našli
něco s plotýnkou. Navíc ta moje váha. Takže dokud to půjde budu jezdit,
vítězství mám moc ráda, ale zdraví mu obětovat nechci."
(TURF Magazín, květen 2002)